Prostřednictvím emocionálně integrativní terapie se dostaneme ke spontánnímu a svobodnému prožívání tělesných a duševních zážitků, vrátí se schopnost doopravdy prožívat radost v životě. Cesta samozřejmě nemusí být bez bolesti a prožití nepříjemných emocí, ale žijeme v pestrém světě protikladů a k plnému prožití radosti často potřebujeme projít bolestivým prorážením tvrdých slupek a krunýřů, jež nás možná zdánlivě chrání, ale ve skutečnosti svazují a umrtvují naše těla i duše. Zážitek propojení a uchopení emocí je obzvlášť důležitý v dnešní době, kdy lidé ve velikém množství utíkají k různým drogám, aby se uvolnili a rozveselili. Důsledkem je neustálé zvyšování stimulace se snižováním cítění v těle, které je oslabováno a nakonec radost mizí úplně.A zůstane destrukce, agrese, zmar a smrt. Ke znecitlivění dochází mnoha mechanismy. Často máme naučené, že život je víceméně málo potěšující a naplňující naše potřeby. Nemusí se zrovna jednat o velká fyzická a duševní traumata (týrání, zneužívání, bití dětí, smrt všech blízkých aj.). Stačí i dlouhodobý nedostatek emocionálního prožívání způsobený citově chladným prostředím rodiny, skupiny, společnosti…“Šťáva“ a nadšení pak neproudí do těla a začneme se cítit ztuhlí, nepružní, prázdní a tělesné i duševní prožívání se pak dostává z naší“pozemské“ reality do „jiných“ světů, což může skončit klinickými diagnózami schizofrenie, manio-depresivní psychózy, mentální anorexie či bulimie atd.