| Divadlem našeho života není jen to, co „vidíme
před oponou“, velké tragédie a komedie se odehrávají za oponami
„masek“, které mají lidé nasazeny jako škrabošky. Hry probíhají
v nás samotných, mezi různými vnitřními postavami našeho „já“
a tyto postavy pak rozehrávají různé „kousky“ v interakcích
s ostatními lidmi. A vznikají konflikty, krize, patové situace
i nebezpečné přestřelky. Záleží na tom, jak se chováme a jaký
je kontext naší existence (radost a potěšení ze života či zničení
sebe i druhých, láska či deprese, rozumbradování či vznášení
se v oblacích…). Ovšem jako lidé máme možnost vědomí a uvědomění
si sebe a můžeme své příběhy měnit a zaujmout nové role. Cesta
svobody volby jde naplňujícím a vzrušujícím životním příběhem.
Máme dar uvědomovat si své postoje, hry a scénáře a můžeme
měnit situace i role a proměňovat krize ve vítězství. V terapii
roste uvědomění si vlastní vůle a schopnosti měnit postavy
i obsazení. Učíme se být více intimní ve vztahu se sebou i
s druhými, komunikovat na různých úrovních (tělesné, emocionální,
verbální, mentální), vztahovat se svobodně a přirozeně ke světu.
Zkoumáme naše role a jaké jsou za nim i nálady, jak je projevujeme
svým chováním a jak se pohybujeme ve vztazích. Lépe se zorientujeme
v zacházení se sebou i druhými a můžeme tvořit uspokojivější
vnitřní i vnější kontakty. Plným vyjadřováním a projevováním
pocitů, emocí, vášní…zkoumáme vlastní originalitu a prožíváme
síly, které hýbou námi i světem.
Učíme se „být“, ale zároveň můžeme hledat pomocí různých technik cíle, hodnoty
či smysl
našich životů. Umění naslouchat – tělem, srdcem, ušima, myslí…- se dá rozvíjet.
Získáváme tak schopnost rychleji a účinněji reagovat na naléhavost volání různých
potřeb (biologických, vztahových, společenských, duchovních…). Důležité je, poznat,
jak se cítíme v našich rolích, můžeme je pak snadněji proměnit, hrát jinak. Být
moudrým bláznem je pocit svobody a nevinnosti a patří k cestě, která nás osvobodí
od rigidních vzorců chování, které vzniknou z opakování rolí. Ale stejně jako
vznikla tato naše svázaná osobnost, může vzniknout jiná, třeba hravější a spokojenější.
V terapii hledáme nové, neotřelé způsoby a cesty. A také odpovědi na různé otázky.(Například:
Jakou představu o sobě uskutečňujeme? Jaký život vytváříme? Jak myslíme? Jak
jednáme? Na co si hrajeme? A naplňuje nás to?). Důležitým cílem dramaterapeutických
metod je žití naplno, schopnost být autentický, citlivý k sobě i druhým a umět
přitom potkávat a vyjadřovat různé tváře tvořící náš charakter.
|
