Uvolněním prožívání (cestami integrace metod homeopatie, regresně
imaginativní terapie, dramaterapie, práce s energií v psychodynamických
masážích - reflexologických, aromaterapeutických, body-mind) se sice
můžeme trochu potrápit a poprat s negativními pocity, city, emocemi
(ztuhlost, mrazivost, bolest, zlost, smutek, vztek, lítostivost,
strach, zoufalství…) , ale pak následuje příliv energie, sil a dobré
nálady do celého těla, rozšíření a rozmnožení příjemných prožitků
i nárůst intuice a inspirace. Každý prožitek je jen určitý druh síly
– energie a ta je palivem pro naše buňky i rozvíjení vědomí a myšlení.
Kreativní a spokojení lidé, kteří srší energií si ji také užívají
a tvoří plnohodnotně svůj život.
Můžeme trénovat a získávat stabilitu, pevnost, schopnost rozhodování, reflexe
i nadhledu a přitom rozvíjet citlivost a otevřenost. A naučíme se zacházet s
různými realitami tohoto světa.
Důležitým výsledkem je lepší adaptabilita v různých situacích – emocionální,
citová, racionální. Učíme se celý život a můžeme ho prožívat bohatěji, pokud
se neuzavřeme v zajetých vzorcích, pravidlech a situacích, které nechceme z důvodu
nejistoty opustit. Stačí „málo“ – vzít odvahu a skočit do neznámého, nového.
Kvantové skoky jsou možné, a když tak přeskočí elektrony všech atomů našeho těla,
celý život se pak může roztočit s velkou energií. A mlýnské kolo našeho života
popohání emoce jako divoká řeka. Ze získané energie napečeme spoustu „věcí“ hmotných
i nehmotných.
V terapii se podrobněji prozkoumávají různé naše potřeby a jak rozvíjet možnosti
a schopnosti je uspokojit. Dále zkoumáme role, jež hrajeme a vytváříme v životním
kontextu intimních i široce sociálních vztahů a jež nám právě umožňují uspokojovat
i rozšiřovat naše potřeby.
1
Stále můžeme hledat nové prostředky vedoucí nás k cílům, nové výzvy obohacující
náš život i životy ostatních kolem. Přitom je důležitým pomocníkem naše tělo,
jež nám dává
stále zprávy a signály. Když mu umíme naslouchat, můžeme pružně reagovat na volání
vycházející z naší duše. Právě v interakci našeho vnitřního světa myšlenek, představ,
přání s tělesným systémem pocitů a vjemů nejlépe rozvíjíme komunikaci s vnějším
prostředím okolního světa a nejsnáze pak dosahujeme svých cílů. Učíme se jít
stále dál, pracovat se svojí silou, ke které se můžeme dostat různými cestami
a přes ztráty a zranění se nebát znovu riskovat. A dostáváme se k odvaze, která
znamená ochotu žít v nejistotě a mít tak možnost růst a zažívat neustálá překvapení.
A s odvahou přichází i pravda, láska, důvěra, tedy to vše, co většina lidí hledá.
Získávání síly, extáze, bystření smyslů i zvyšování inteligence je spojeno s
dobrodružným a hravým přístupem, kdy jdeme i se strachem vpřed, do neznáma. To
o něm ovšem musíme vědět, mít ho procítěný, pak slouží i jako báječný ukazatel.
Aha, řekneme si, když zjistíme, že se bojíme a můžeme zkusit něco s tím udělat.
Ovšem znamená to také vzdát se pohodlí známého. Odvážní žijí srdcem, zbabělci
kalkulují hlavou. Ta může být dobrým rádcem, ale ukazatelem naší cesty je srdce.
Lásku a radost chce prožívat každý, přináší světlo a svobodu do žití. Můžeme
se stále učit být více prožívající, intenzivněji spojeni se svou existencí a
vytvářet bohatá a naplněná setkání se všemi a vším. Velmi účinné je propojovat
introvertní a extrovertní metody tvořící originální a rychlou osvobozující emocionálně
integrativní terapii (patří sem homeopatie, regrese a imaginace, dramaterapie,
kontaktní terapie). Přivádějí nás do vlastního vnitřního prostoru, otevírají
nás a dávají hranice rozumu, jenž nás uzavírá, svazuje. Nalézáme spontánnost,
hravost, radost, svobodu, rostou naše možnosti i inteligence a uvědomění.. Cílem
je autentický klient, svobodně dávající a přijímající a tvořící svůj život se
zodpovědností za své štěstí i neštěstí. Každý z nás je jedinečný a krásný ve
své podstatě a v nás je řešení našich problémů. Emocionálně integrativní terapie
je tu prostředkem, jenž pomáhá „housenčině proměně v krásného motýla, který obohatí
tento svět“.
Pomocí informačně-energetického homeopatického léčení se otevírají kanálky na
jemných úrovních energetických polí tvořících důležité systémy našeho cítění,
myšlení, prožívání. Při využití vysoce empatického přístupu, podloženého bohatými
zkušenostmi, dochází při terapii k silnému otevření na různých úrovních (duševně-citové,
mentální, emocionální, fyzické…) a rozproudění naší vnitřní síly do zablokovaných
oblastí. Toto spojení se sebou samým se pak projeví v rozšířeném uvědomování
si vlastních možností, sil a svobodné volby v životě.
K lepšímu navázání kontaktu se sebou, porozumění sobě, tomu, co nám chce život
říci a co si přeje naše duše - vede i cesta regresí a imaginací. Můžeme prožít
rané zážitky a vzpomínky, přijmout je a procítit s nimi spojené emoce a to vede
k uvolnění se z omezujících vzorců chování (podmíněného možnými zraněními, strachem
z bolesti…). Účinně lze rozvíjet emocionální a sociálně-vztahové dovednosti.
Zkoumáme kontexty životních událostí, charakter vztahů, ale hlavně citové a emoční
mapy, které tvoří pozadí našeho prožívání. Cílem je rozproudit prázdný, zamrzlý,
strnulý život spojením se sebou a osvobozením od bloků, které nám brání v prožívání
přítomného okamžiku. A to vede k pocitu naplněného života.
Sebepoznání, rozvinutí skrytých talentů a zkvalitnění našich vztahů pomáhá prozkoumání,
jak prožíváme (či právě neprožíváme…) dramatičnost našich životních scénářů.
Jaké jsou tyto scénáře? Jaké hrajeme role a které postavy tvoří naše scénáře?
Uvědomujeme si možnosti, které nám poskytuje převzetí role scénáristy či režiséra?
Můžeme vytvořit komedii, tragédii, pohádku, melodrama. Zpíváme se svou duší?
A jaké jsou naše písně, smutné nebo veselé? Pokud určitá postava (ustrašený otec,
zneuznaný genius, zlá čarodějnice, frivolní matka, ubrečené dítě…) s převahou
ovládne naši osobnost – co se stane?
2
Scénář se odvíjí od tohoto hlavního hrdiny a my jedeme životními situacemi
jak na skluzavce, jsme vláčeni ostatními nebo jimi naopak manipulujeme dle
základního scénáře. A ve víru propadnutí specifickým rolím ztrácíme přístup
k určitým zážitkům, zkušenostem, možnostem, jež nám pak chybí a můžeme strádat
v citech, fyzicky, myšlenkově, vztahově…Ale často už ani nevíme, co nám vlastně
chybí, co se to děje, kde jsme, kdo jsme, co chceme. Dramaterapeuticky lze
prozkoumávat různé cesty, role, způsoby a hledat řešení životních hádanek.
Přístupy využívající fyzický dotek také zpracovávají psychosomatické (tzn.duševně
– tělesné) procesy. Psychodynamické kontaktní terapie pracují s uvolňováním
energie vibrující našimi těly. Každá psychická energie, odpovídající určitému
naladění a prožívání, vytváří v těle napětí a uvolnění různých svalových skupin.
Pokud se tedy mění duševní stavy a prožíváme jejich nejpestřejší spektrum,
tělo prožívá tomu odpovídající fyzické stavy (jednou přes pocity pomalé a jemné,
jako při hlazení či tai chi, podruhé drsné jako při boxu, pak divoké jako splašený
kůň a zas zamrzlé a tvrdé jako jezero v zimě). Ideální pro zachování pružného
těla i myšlení, cítění a tak bohatého prožívání, je umět snadno, plynule a
spontánně procházet různými stavy.Být pružní a přitom mít pevný střed v sobě.
Citlivýma a otevřenýma rukama terapeuta se využitím různých přístupových cest
na těle (a´t už vycházejí z principů reflexologie, akupunkturních drah , spoušťových
bodů, čaker…) zprůchodňují a čistí dráhy vedoucí naši životní energii tělem.
Výsledkem je uvolnění, načerpání sil a změna nálad, emocí a prožívání a nové
nastartování v životě. Jako když dáte generálku svému automobilu (což děláme
častěji, než si dopřejeme sobě, přitom by to mělo být naopak). My také potřebujeme
palivo, dobře seřízený a namazaný systém motoru, kvalitní karoserii, startér
a zapalování. A pak sršíme energií, jiskrami, nápady, životním optimismem.
A s jakýmikoliv problémy a karamboly se vyrovnáváme snáze. Ovšem pokud jedeme
s bystrými smysly, sebeuvědoměním a máme dost emocionálního paliva, daří se
nám tvořivě si plnit své sny a přání.
Emocionálně integrativní terapie je významnou příležitostí pro všechny, kteří
pracují s lidmi. Umožňuje rozšířit schopnosti využití vnitřní síly, empatie,
koncentrace, porozumění nejrůznějším vnitřním procesům a změnám, otevření se
světu při současném pevném zakotvení ve vlastním středu. Máme v sobě kompas,
zdroje, krásu, lásku, možnosti, radosti… stačí jen „málo“ – mít k tomu přístup
a dovolit si to používat a vytvořit bohatý a naplněný život sobě i druhým.
Růst našeho vědomí a vědomá tvorba života je možná.
|
