O ledu a ohni

Je za námi leden – od slova led – ledové dny…Na ledu se bavíme – kloužeme, bruslíme, ale můžeme i dát něco nebo někoho k ledu anebo si ledujeme bolavý zub a kostkami ledu chladíme nápoje. A ve všech případech se stále jedná o vodu, která vyjadřuje proudění našich citů a emocí. Pokud je necháme zamrzlé a jen se vozíme po povrchu, nastávají tvrdé pády, které hodně bolí (už jste určitě někdy spadli na ledu…). Také se však může stát, že se led proboří a dostaneme studenou lázeň. Ta nás probudí k životu také – třeba chřipkou, ve které se opět naše emoce rozproudí pod vládou ohnivého elementu horečky. A rozohněný zánět (nejen zubů) zase můžeme zchladit ledovými obklady. A tak si mezi sebou elementy pohrávají a vyrovnávají naše energie i emoce. Otázkou zůstává, co bylo první? Ledové srdce, jež jsme ze strachu před pádem dali k ledu a jeho kostky nám zacpaly ledviny či močový měchýř nebo mrazivé okolí, jež nás obklopí tmou a zimou a chlad pronikne až do kostí a pod nadvládou ledové královny se staneme netečnými kusy ledu. Vodu a city vždy ale můžeme opět rozproudit – masáží, reflexologicky, saunou, ale i hřejivými zážitky či vzpomínkami na ně. Třeba, jak jsme vesele prožili vánoční svátky, v radovánkách s rodinou, přáteli i sami se sebou. To by k nim mělo totiž hlavně patřit (a může to být i bez kopy dárků a tun jídla, které nám spíš mohou ucpat střeva a podráždit žlučník, což nás spíš rozesmutní a rozladí než rozveselí…). Vánoce znamenají ve svém významu světlé, posvátné noci, které bývaly slaveny jako nejtajemnější a nejslavnější svátky. V tuto dobu se rodí nové slunce. Světlo, slunce a zlato se objevují v mnohých starých názvech. V Čechách se vánoce nazývaly „světlými hody“ a jako symbol umírajícího starého slunce bylo spalováno poleno se stejným názvem. A při štědrovečerní slavnosti se modlilo o úrodu pro příští rok, o domácí mír, o vzájemnou lásku, ochranu dětí a chránění od hříchů. A dům zůstával otevřen pro hosty a příchozí. Také „zlaté prasátko“ viděné při postění je spojeno se sluncem, protože jeho zrození byla zasvěcena upečená selátka. Po hodech se veselilo a pořádaly maškarní reje, které vítaly nově zrozená božstva. Však se věřilo, že se o vánocích otevírá nebe. Vzduchem létali ohniví draci přinášející bohatství chudým. Zapaloval se velký oheň nazývaný Koleda a každý z vesnice do „kolediště“ nesl kousek dříví. Pak se tančilo, zpívalo a skákalo přes požehnaný oheň. Pokud přeci jen naše životní energie i přes báječné vánoce neproudí, hned teď si můžeme hladit a zmáčknout na svých chodidlech fazolovitou plošku ledvin uprostřed plosek, ať jim pomůžeme pracovat. Také je dobré zkontrolovat plíce a tlusté střevo, ze kterých ledviny čerpají. A pak se postavit na nohy a vrhnout se vpřed navzdory svým strachům. Když je dáme k ledu a ten se pak proboří, můžeme se v nich utopit. A to neprospívá našim ledvinám, močovým cestám, ale hlavně našemu životu.
Naši obranyschopnost těla i duše můžeme výborně posílit lymfatickou reflexní masáží, kterou se lze s trochou píle snadno naučit.

S přáním zimních radovánek s teplýma rukama a nohama, RK